Preventivní péče a její aplikace na památkových objektech

Preventivní péče je soubor opatření, které se vztahují na všechny pracovníky i návštěvníky památkového objektu od kastelána až po uklízečku.

Studijní depozitář metodicky vypomáhá v oboru preventivní péče

Plaský studijní depozitář se snaží být především příkladným pracovištěm v oboru preventivní péče a být kvalitním depozitářem pro uložení předmětů mobiliárních fondů, které nenašly své uplatnění v interiérových instalacích hradů, zámků a klášterů. Kromě toho také metodicky vypomáhá v oboru preventivní péče  dalším památkovým objektům. Tato pomoc probíhá nejčastěji formou seminářů, workshopů a nebo objednaných prohlídek a konzultací přímo na památkových objektech, například během inventarizací či příprav nových interiérových instalací.

PRO KOHO     V našich aktivitách se zaměřujeme na vzdělávání a praktickou pomoc pracovníků  památkových objektů, muzeí a galerií (ve správě NPÚ, měst, církví, soukromých vlastníků atd.), kteří jsou ve styku s historickými předměty: úklidový personál, průvodci, správci sbírek, správci památkových objektů, údržba objektů, apod.

CO  vás naučíme.  Jak připravit předměty na sezónu, jak zazimovat expozici, jak správně manipulovat s předměty, jak předměty balit pro transport, jak předměty uklízet a čistit, jak poskytnout předmětům „první pomoc“, jak předměty prezentovat, aby byl návštěvník spokojen a  předmět neohrožen, jak zajistit co nejjednodušeji stabilní klima, jak evidovat všechny změny a řadu dalších nenáročných a „levných fíglů“, které oddálí nákladné restaurování či ničení předmětů.

SDMF si kromě jiného klade za cíl sledovat nové trendy a přístupy v oblasti preventivní péče o mobiliární fond a zároveň vycházet z přístupů původních, historických. Sbíráme především odborné publikace a metodiky na téma preventivní péče o mobiliář, management sbírek a fondů, atd. Tyto publikace je možné si rovněž zapůjčit. Seznam knih naleznete zde.

Slovník pojmů

  • Mobiliární fondy × Sbírkové fondy

Většinou původní vybavení hradů a zámků. Jejich ochrana se řídí zákonem o státní památkové péči č. 20/1987 Sb. na rozdíl od tzv. sbírkových fondů, jejichž ochrana se řídí zákonem č. 122/2000 Sb. ochraně sbírek muzejní povahy. Rozdílné jsou především způsoby evidence a prezentace.

Mobiliární fondy jsou prezentovány nejčastěji in situ v kontextu s historickou budovou, kdežto muzejní sbírku často prezentují určité téma, období či region.

 

  • Preventivní péče o mobiliář - 1. stupeň ochrany

Cílem muzejníků a také památkářů je uchovat předměty v co největší autenticitě, tedy s minimálními restaurátorskými zásahy. Preventivní péče je soubor opatření, jejichž cílem je zpomalení poškození a omezení možných rizik poškození předmětů mobiliárních fondů.

Jednoduše řečeno preventivní péče je pravidelný úklid předmětů mobiliárních fondů, který předměty udrží déle v dobré kondici a oddálí tak složité a nákladné restaurování.

Angličané pro tento obor mají pěkné označení „housekeeping“, tedy něco jako udržování domácnosti.

Obor preventivní péče však není vůbec jednoduchý a předepisuje nám například: jak balit předměty pro transport, jak manipulovat s předměty, jak je ukládat do regálů, ale také jak jim vytvořit optimální klimatické podmínky, jak je zbavovat prachu a nečistot a nebo jak je ochránit před nenechavýma rukama návštěvníků v expozici.

 

  • Konzervace - 2. stupeň ochrany

Ochrana hmoty předmětu MF pomocí přímého zásahu, který stabilizuje jeho fyzický stav. Provádí konzervátor restaurátor s licencí MKČR.

V praxi: petrifikace; hubení hub a plísní za použití chemických látek (chemické a fyzikální postupy)

 

  • Restaurování - 3. stupeň ochrany

Přímý zásah do hmoty předmětu, často nahrazení hmoty a to tak aby zůstal zachován funkční celek předmětu. Obnovení dřívější estetické a technické funkčnosti předmětu.

Restaurování může znamenat také nejen nahrazování a doplňování chybějících či silně poškozených prvků, ale také odstranění těch prvků. Které srozumitelnost nebo funkčnost předmětu omezují. Provádí restaurátor s licencí MKČR.

V praxi: obnova povrchové úpravy; vytváření replik jednotlivých částí předmětu.

 

  • Sledování klimatu

Pro depozitní  i expoziční prostory je důležité sledovat tyto faktory: vlhkost vzduchu, teplota vzduchu, osvit, tedy intenzitu slunečního záření, množství škodlivých látek ve vzduchu a nebezpečí biologického poškození ze strany hmyzu, hlodavců, plísní a hub.

Každá druhová skupina předmětů mobiliárních fondů vyžaduje odlišné klimatické podmínky. Je velký rozdíl např. mezi hodnotami pro uložení textilu a kovu, fotografie a porcelánu.

Pro představu, jaké jsou optimální hodnoty pro některé druhové skupiny mobiliáře:

materiál

optimální relativní vlhkost

teplota

dřevo, kůže, pergamen, textil, malba na plátně, slonovina, kosti, dřevo

55%

18°C

kovy samotné

30-40%

18-20°C

kovy v kombinaci s organickými materiály

40-55%

18-20°C

barevný filmový materiál

20%

18-20°C

Jak je tento problém řešen v nových studijních depozitářích?

Zámek Kynžvart volil cestu řízeného klimatu pomocí klimatické jednotky. Tento systém však nebylo možné využít v klášteře v Plasích a to především z památkového hlediska. Prostor bývalých mnišských cel a později úřednických kanceláři nikdy nebyl vytápěn a ochlazován tímto způsobem. Bylo tedy nutno zvolit metodu šetrnější ke stavbě samotné.

Způsob udržení stabilního klimatu byl navržen pomocí systému temperování (v zimních měsících max. na 5 °C) a odvlhčování výkonnými odvlhčovali. Nejdůležitější je udržení stabilních hodnot s minimálními výkyvy.

Teplota i vlhkost je monitorována a centrálně sledována pro každou místnost zvlášť a pravidelně vyhodnocována ve formě grafu a tabulky.

V klášteře v Plasích probíhá ještě další důležitý monitoring Airflow, který především popisuje a vyhodnocuje chování vzduchu v prostorách křížové chodby a spojovacích schodišť. I tento systém by měl být do budoucna kompaktibilní se systémem měření a regulace depozitářů.