Námět: Samson roztrhává pouta, kterými jej nechala svázat Dalila nevědouc, že jeho síla se skrývá ve vlasech. V Samsonovi a Dalile umělec dosáhl spojení ideálů malířství a sochařství. Ve středu kompozice stojí postava, která razantním gestem odráží trýznitele. Rozmístění figur v kruhu s použitým osvětlením evokuje silné dynamické pojetí prostoru (podobně i například Prometheus).

Datace: kolem roku 1800

Technika: olej na plátně v dřevěném zlaceném rámu

Rozměry: v. 227, š. 330 cm

Poznámka: Ztvárňování antických hrdinů a mýtů bylo pro vídeňský klasicismus a biedermaier poměrně typické. Jednalo se o jakési následováníhodné univerzální příklady chování ve společnosti. Superrealističnost malby či kresby byla především v první polovině 20. století považována za cosi bezduchého, bezinvenčního. Ještě odborný popis obrazu Samsona a Dalila z roku 1978 obsahuje výrazy jako např.: “Obraz nevalné úrovně“. V současné době však již s vysokou mírou objektivity musíme hovořit o mistrném uměleckém ztvárnění.

Velkoformátový obraz Samson a Dalila bylo možné spatřit na výstavě Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby na Pražském hradě od června do září 2012. Od 20. dubna je toto dílo prezentováno na další výstavě pořádané Alšovou Jihočeskou galerii v Hlubové nad Vltavou s názvem Osvobození sentimentu. Podoby středoevropského romantismu a biedermaieru.

Tento skutečně impozantní obraz o rozměrech 277 na 330 cm je součástí původního Metternichovského mobiliárního fondu, jehož historie se započala odkoupením zrušeného cisterciáckého kláštera v Plasích od náboženského fondu v roce 1826. Známý kancléř Klement Václav Lothar Metternich se rozhodl koupit plaské panství, mimochodem velmi ekonomicky úspěšné až do zrušení kláštera v roce 1785, především kvůli pozemkům. Rozšířil tak vedle Kynžvartu svůj rodový majetek a v Plasích v kostele sv. Václava našel také místo svého posledního odpočinku.

O osudech obrazu víme zatím velmi málo, snad jen to, že byl určen pro místo a vlastně do dnešních dnů zdobí prostor nad krbem velkého sálu plaské prelatury, která se na dlouhá léta stala letním a příležitostným sídlem rodiny Metternichových.

Autorství obrazu není přesně určeno, ale autoři zmiňované výstavy o Ferdinandu V. usuzují na mistra vídeňského klasicismu Heinricha Fügera (1751 – 1818). Heinrich Füger byl čelní představitel vídeňského akademického klasicismu a rovněž člen a posléze ředitel vídeňské akademie výtvarných umění. Pracoval pro císařskou rodinu a významné rodiny působící u vídeňského dvora, např. také pro Kounice. Souvislost či jistou nitku vztahů můžeme hledat mezi vnučkou Václava Antonína Kounice, jmenovaného kancléřem ve Vídni v roce 1783, která se provdala za pozdějšího majitele plaského panství a kancléře Klementa Václava Lothara von Metternich. Toto mohla být jedna z cest jakými se obraz mohl dostat z vídeňské dílny H. Fügera do Plas a také jedna z indicií, která nás směřuje k Fügerově autorství. Antonín Kounic totiž jmenoval Fügera po svém nástupu na kancléřský post zástupcem ředitele vídeňské akademie výtvarných umění, tudíž se museli dobře znát.

Fügerovo autorství je možná nejpatrnější při srovnání se známým obrazem z Lichtenštejnských sbírek Prométheus přináší oheň lidu. Tento obraz je datován rokem 1817.

Literatura, informační zdroje:

Jaroslav SOJKA a kol.; Ferdinad V Dobrotivý a umění jeho doby. Katalog ke stejnojmenné výstavě uskutečněné od 1. 6. 2012 do 9. 9. 2012 na Pražském hradě, Praha, Správa Pražského hradu, 2012, ISBN 978-80-86161-74-7.

AJG - výstava Osvobozování sentimentu